Vše začalo v říjnu 2014 na „Burčákovém pochodu“, kde po několika decilitrech až litrech vína proběhla sázka. Když já poběžím půlmaraton, kámoš pojede Obr Drásala. Tomu se nedalo odolat.
Hned po příjezdu z akce jsem se na Pražský půlmaraton přihlásil a ambiciózně jsem si napsal předpokládaný čas 1:30 hod. Měl jsem dojem, že mě to donutí začít pořádně trénovat, abych na tento čas opravdu dosáhl, a také, abych překonal svůj dosavadní rekord z jediného půlmaratonu, který jsem běžel před deseti lety v roce 2005 (čas 1:38 hod.).
Trénink jsem zahájil v lednu 2015 – byl jsem asi 6x běhat a pak až 14 dní před půlmaratonem jsem opět 5x vyběhl. Suma sumárum, celkem asi 70 km.
Dva dny před závodem jsem si vyzvedl startovní číslo a s hrůzou jsem zjistil, že jsem zařazen do koridoru „B“!? Jen pro zajímavost, závodu se zúčastnilo 12,5 tis. závodníků a koridorů bylo celkem 10 („A“ – „L“). To by znamenalo, že bych byl hned za černochy a pravděpodobně by mě dav za mnou ušlapal! Po konzultaci se svými souputníky Luďkem Bartoňem a Danem Nedbalem jsem se pokorně přemístil k nim do koridoru „E“.
A je tu den startu. Moje manželka Zuzka spolu s našimi dětmi Dorotkou a Bertíkem nám všem třem dělají doprovod, zázemí a FAN klub. Mým cílem je zaběhnout čas pod 1:45 hod. Má taktika je jasná. Zpočátku se chvíli držet Luďka, pak udržet tempo tak, abych dal desítku pod 48 min., a do cíle to pak nějak doklepat.
S Luďkem a Danem si podáváme ruce, přejeme si štěstí… Že je odstartováno, poznáváme pouze podle tónů Smetanovy Vltavy… Dav se nehýbe… Po chvíli se dáváme do pomalé chůze a až těsně pod startovní bránou se lehce rozběhneme – na bráně již svítí čas 3:03 min. Těsně před námi je trasér, který nese praporek s časem 1:40 hod. To je pro mě motivace a říkám si, že se ho budu držet zuby nehty, kam až to půjde. První kilometry je to tělo na tělo a o plynulém tempu se nedá hovořit, neustále kličkuji, vyskakuji na obrubník, chodník a zase zpět na cestu, až si říkám, že mi tyto síly mohou na konci chybět.
Odkaz na mapu závodu: https://836f6ee986.cbaul-cdnwnd.com/540d7591c3b3804243497b9700b8bead/200000460-8eb5b8faf9/hm_2015_prg_march.pdf
Na 1. km míjím Národní divadlo, po nějaké chvíli na 3. km vidím nad sebou Nuselský most a startovní pole se již lehce roztahuje. Na 6. km poprvé přebíháme přes Vltavu a mně se naskýtá krásný pohled před a pod sebe. Startovní pole přede mnou je jako pestrobarevná lavina, konec v nedohlednu. Pak mě do nosu udeří známá chmelová vůně! Okamžitě dostávám chuť na pivo – míjíme pivovar Staropramen. Na 7. km se blíží otočka, sleduji běžce proti mně a kontroluji rozestup od Luďka. Tipuji to tak na 400 m – na Luďka mávám, ale ten mě asi ze dvou metrů, kterými se míjíme, nevnímá… Už jsem za točnou i já a naopak sleduji, jak daleko je za mnou Dan. Odhaduji to tak na 600 m, také na něj mávám, ale ten pohroužen do svého rozjímání vnímá ještě méně než Luděk.
Běží se mi dobře a kilometry celkem rychle ubíhají. Na hodinkách kontroluji tempo a v dohledu je ještě stále „můj“ trasér. Opět přes Vltavu a již jsem na 10. km – čas 47:23 min. je nad očekávání! To už jsem v úseku, který jsem již běžel, ale v protisměru.
Zhruba v polovině míjíme místo startu a já slyším mohutné povzbuzování od mé rodiny, stačím zamávat a usmát se – zatím žádná krize a běží se mi krásně. Zhruba na 11,5 km vidím v protisměru vedoucího závodníka z Keni, následován dalšími Keňany. Ti již ale sprintují neuvěřitelným tempem do cíle (chybí jim poslední kilometr). Mají tedy přede mnou náskok téměř 9 km!?
Další kilometry vedou pod Letenskými sady podél Vltavy a já se snažím soustředit na to, abych příliš nezpomaloval. Traséra vidím již kus přede mnou a začínám se loučit s myšlenkou, že ho ještě doběhnu – na zrychlení již síly nemám. Konečně poslední otočka, 16. km a vidina toho, že již běžím směr cíl. Zbytky sil mi odčerpává ještě silný vítr a do toho prodírající se slunce skrz mraky. Je mi dost horko, nevynechávám tedy žádnou z občerstvovacích stanic a za běhu se snažím polknout aspoň pár mililitrů tekutiny. Několikrát se mi to nezdaří a bublinková voda v nose moc příjemná není.
Tři kilometry do cíle, cítím značný úbytek sil a zpomalující se tempo. Ty, které jsem po trase předbíhal, mě začínají pomalu předbíhat zpět. Těšnovský tunel, konečně stín, ale změna ze slunce do tmy na mě působí trochu dezorientačně a lehce se mi zatočí hlava. Při pohledu na sedícího běžce na krajnici obklopeného lékaři si říkám, abych tak nedopadl taky. Do cíle již tedy nejdu na krev a raději si užívám davy povzbuzujících diváků podél trasy. Přebíhám přes Čechův most, za chvíli zpět přes Mánesův most a cíl je přede mnou. S obrovskou radostí protínám pomyslnou pásku v čase 1:42:32 hod. Dostávám medaili, přes sebe termofolii, do jedné ruky Mattonku, do druhé Birella… Bertík mi běží vstříc, Dorka mi běží vstříc, Zuzka mě objímá, Luděk gratuluje, endorfiny se vyplavují. Ještě čekáme na Dana, pořídíme cílovou fotografii a rychle na nějakou dobrotu do restaurace Pod Juliskou – 200 g steak a nefiltrovaná Plzeň je to poslední, co nám k naprostému štěstí chybělo…
Jirka Měchura, PUNK tým
Výsledky:
1. Wanjiru Daniel Kinuya 0:59:51 hod.
1441. Luděk Bartoň 1:38:10 hod.
1932. Jirka Měchura 1:42:32 hod.
2695. Dan Nedbal 1:48:30 hod.