Jak se již stává zvykem, první zářijový víkend je ve znamení „pohodového“ tréninku na druhý vrchol sezony – Rallye Sudety. Dali jsme dohromady osvědčenou trojici závodníků ve složení Jiří a Roman Měchurovi a Luděk Bartoň a 6. září 2014 se vydali na Krkonošskou MTB 70 – legendární závod trojčlenných hlídek.
Opět jsme rozvířili debatu o překonání našeho zatím nejlepšího času na hranici 4:30 hod. Letos to vypadalo velmi nadějně, Luděk měl najeto téměř 5 tis. km (i když čtvrteční firemní večírek a páteční kocovina mu tak 1 tis. km ubraly), já jsem měl najeto téměř 4 tis. km a Roman necelé 2 tis. km (pravda v daleko náročnějším profilu než my Pražáci…).
Odstartovali jsme něco po 10. hodině za příjemného počasí (cca 18 °C) a doprovázeni bubnováním na plastové barely.
Na této trase nejsme poprvé, věděli jsme tedy, že prvních cca 11 km se budeme plazit z Janských lázní na Černou horu. I když jsme jeli zadrženě, dokázali jsme pár družstev předjet – laickými počty bych řekl, že jsme více předjeli, než předjelo nás… Tempo dobré, nohy dobré, Luděk dobrý, vypadalo to, že konečně 4 hodinovou hranici pokoříme.
Zlom ovšem přišel při šotolinovém sjezdu na 20. km. Mám své osobní nepříjemné zkušenosti se zrádnými a rychlými sjezdy na K70 (měl jsem zde jeden nepříjemný pád), proto jedu opatrněji a Roman se dostává přede mě. Ne však nadlouho… Jako v přímém přenosu vidím jeho let přes řídítka způsobený velkým kamenem, o který se zaseklo jeho přední kolo. Parakotoul přes pravé rameno lehce zmírnilo tvrdý dopad mezi kameny, ale hned jsem si pomyslel, že pokud se to obejde bez zlomenin, bude to malý zázrak. Syčící přední kolo bylo neklamným znamením, že náraz byl opravdu tvrdý a procvaknul přední duši. Roman se zvedá a rychle odklízí kolo na stranu, dobré znamení, může chodit. Ale jeho další výraz „mimoně“ s blembákem na hlavě ala „Franta Jetel“ vypovídá o tom, že je v mírném šoku. Necháváme Romana vydýchat, omýt si zkrvavená kolena a loket, a s Luďkem mezi tím měníme duši v předním kole.
Zhruba po 15 minutách zkoušíme jet dále. Romanovi to jde těžce a v následném kopci urvaná přehazovačka (následek pádu kola) je pro něj vysvobozením. Roman se vydává na osamocenou cestu do cíle a já s Luďkem pokračujeme dál. Zpočátku jedeme výletním, později vyhecováni ostatními závodníky, až závodním tempem do cíle. Výsledný čas 4:30 hod. nevybočil z našich tradic, nutno však podotknout, že zdržení způsobené pádem a následně na občerstvovacích stanicích byla značná. Čistý čas byl na hranici 3:50 hod.
Co říci závěrem? Díky Bohu, že pád skončil jen odřeninami a pohmožděninami (i když po následné návštěvě doktora je podezření na naštíplou čéšku). Popřejeme tedy brzké uzdravení a úspěšnější absolvování závodu Rallye Sudety, který nás čeká 20. září 2014.
Jirka Měchura