Akce za níž můžou naše milované  polovičky

Proč tuto akci absolvujeme? Vše začalo nevinně v lednu 2014, naše drahé polovičky nám daly dar. A to účast na kempu Honzy Kopky na snowbicích v Jizerských horách. A jedním z účastníku tohoto kempu byl i Richard z Jihlavy, spolupořadatel, účastník Jihlavské 24 hod. A všechny nás pozval k účasti tohoto závodu. První  z PUNKáčů o tom začal v roce 2015 přemýšlet a nakonec i si ho zařadil do kalendáře závodů Jirka. Mne tím tak nahlodal a hodil rukavici, že by mi byla hanba se nepřipojit. Vzali jsme to jako výzvu, co naše těla jsou schopna absorbovat za námahu a zkusit si vytvořit nové rekordy v ujetí km za jeden den. Náš rekord je z Jesenického non stopu v sedle na 500 km, kdy jsme zvládli ujet za den 240km. V den závodu, při slavnostním startu se dovídáme drobnější info, je to zároveň mezinárodní mistrovství republiky. Zahazuji za hlavu svůj tajný cíl, ve své kategorii se probojovat do první desítky. Trasa je krásná, technická, hravá, s krásnými sjezdy i se sjezdem 16 schodů. Jedno mínus má ve své délce, málo přes 8 km. A po tom máme kroužit 24 hodin, je k zblbnutí, kdy s pojmenovávání každého kamínku na trase vás  vyrušují pouze skvělí diváci podél celé trasy.

V sobotu je nádherné slunečné počasí, 8 km. kola rychle naskakují na naše konta. Máme týmovou taktiku, jet spolu, navzájem se táhnout a 2 kola zajet do jedné hodiny. Po 4 zajetých kolech přibrzdit na občerstvovačce něco zobnout na posilnění. Týmová spolupráce vychází do doby technických potíží a to defektu PUNKáče Jirky. Já myslel, že je to otázka 10-15 minutové ztráty, že své síly, spolupráci spojíme při zastavení na další občerstvovačce. Nestalo se tomu tak, navíc díky své rychlé jízdě a dobré taktice jsem na Jirku najel ještě jedno kolo. Před nočním kroužením jsem už měl náskok na svého parťáka 2 kola. Noc nám připomněla, že nemáme nevyhovující světla a vybrali jsme si i nováčkovskou daň. Měli jsme nevyřešené upnutí předních světel na řídítkách, vše jsme zachránili, upevnili isolepou. V 1hod. ráno, už jsem měl na tachometru 190km a na občerstvovačce jsme s bratrem probírali další taktiku v závodě. Jirka chtěl ještě pokračovat, já navrhoval 3 hod. odpočinek, spánek. Díky nevyhovující svítivosti našich předních světel vyhrála má varianta. Znovu na trasu jsme se vydali v 5.30hod., časy na kolo ponejprv byly velmi rychlé, Jirka se snažil mne utrhnout a stáhnout aspoň 1 kolo. Já se kousl a s 30 sekundovou ztrátou na něj, zuby nehty teprve rozjížděl nohy, to mi trvalo asi 2 kola. Poté mi naskočilo mé tempo a nastolil jsem opět týmovou spolupráci. Díky únavě časy na kolo byly už pomalejší, cítil jsem, že můžu jet rychleji, ale netušil jak dlouho. Nezariskoval jsem a spokojil se s nákokem 2 kol na bratra. Zajeli jsme oba dva krásný závod, odpovídají tomu i výsledky a naše nové celodenní rekordy v ujetých kilometrech.

Děkuji našim miláčkům za krásné dárky 2v1 B-)

MĚCHURA Roman

Jihlavská 24 hod. – boj s psychikou

Jak již psal výše Roman, v prvním okruhu jsme zjistili, že 8 km okruh nebude projížďka růžovým sadem, na kterém hltáte kilometr za kilometrem. Ihned po startu následovala „stěna“, na které se nevyplácelo jezdit, nýbrž pokorně sesednout a po kamenech šmatlat nahoru. Při pomyšlení, že počet výšlapů tohoto kopce se nebude počítat v jednotkách, nýbrž v desítkách mě mírně polévalo horko. Kopec byl srovnatelný s jezdícími schody na metru Hradčanská. Vnitřně jsem si ho pojmenoval „U mrtvého ptáka“ - podle uhynulého ptáka, který zde ležel – asi nemohl vyletět a při výstupu mu puklo srdce…

Na druhou stranu okruh zajišťoval neustálou pozornost jezdce. Po úzkých pěšinkách s kameny, kořeny, dírami se nevyplácelo bezhlavě hnát, natož si při jízdě zdřímnout. Technická náročnost byla znatelná především v noci při našich chabých osvětleních. Tempo jsme byli nuceni výrazně snížit a neustálým brzděním jsem za tento víkend probrzdil ne zcela nové brzdové destičky.

Pozitivem byla jízda v týmu s Romanem, kdy cesta rychleji ubíhala. Zlom ovšem nastal v 9. okruhu, kdy jsem doplatil na nepřející „diváky“, kteří na trať rozsypali připínáčky. Defekt jsem i díky své nepřipravenosti (procvaklá náhradní duše v podsedlovce) nebyl schopný rychle opravit a ztratil jsem více než 20 minut. Trochu mě to nalomilo, a když jsem na občerstvovačce potkal Pavla Koláře, rád jsem přisedl a dal se do jídla. Očekával jsem bratra, že dojede kolo, které na mě získal a dá si taky nějakou baštu. Nestalo se tak, nebratrsky využil této situace a najel ještě kolo navíc!? ;o) Poté jsme opět jezdili spolu až do pozdní noci. Po krátké diskuzi – marně jsem se snažil Romana přemluvit, aby šel spát a já ještě dojel ta 2 kola – jsme šli ulehnout. Ráno jsem byl i díky méně najetým okruhům v mírně lepším stavu než Roman, proto jsem se pokusil po jeho technické chybě (nevyjel jeden krátký kopec) nasadit do trháku. Mezera lehce narůstala, jelo se mi skvěle, viděl jsem, že se Roman trápí. Bohužel jsem byl stále na dohled a tak jsem polevil a nechal se dojet – dvě kola bych mu takto nedal. S blížícím se polednem jsme spíše už jen spekulovali, kolik kol můžeme najet, časy na kolo se již nedostávaly pod 32 min. (oproti nejrychlejším kolům pod 28 min). Ve finále zbyl čas ještě na pár fotek z naší jízdy a v půl dvanácté v neděli vysněný cíl. Cítil jsem se kupodivu velmi dobře, nohy bez výrazné únavy, nejvíce trpěly asi klenby na nohou, které mi z pedálů brněly a lehce mozoly na rukou z jízdy ze schodů.

Jirka Měchura

ODKAZ NA VIDEO Z TRASY

VÝSLEDKY JEDNOTLIVCŮ (absolutně i s týmy/v kategorii):

 20./1. Krejčík Ondřej 428,4 km (51 kol), čas jízdy 23:21:58 hod. – v kategorii OPEN

 36./1. Sytař Tomáš 361,2 km (43 kol), čas jízdy 23:07:02 hod. – v kategorii nad 40 let

70./8. Měchura Roman 268,8 km (32 kol), čas jízdy 17:04:05 hod. – v kategorii nad 40 let

81./10. Měchura Jiří 252,0 km (30 kol), čas jízdy 16:38:19 hod. – v kategorii nad 40 let