Člověk se na takový závod nepřipraví z týdne na týden. Musí k němu fyzicky i mentálně dospět. Když se ohlédnu zpět, vedla k němu dlouhá cesta: opakované více týdenní výlety na kole na těžko, závody měřící přes 100 km (např. 13 x účast na Drásalovi, 6 x účast na Rallye Sudety, 2 x účast na závodě 500 km v sedle) a již 1 x absolvovaná Jihlavská 24h. Přes to všechno má člověk k takovému závodu pokoru. Po zkušenostech z roku 2014 jsem vylepšil především svou výbavu na noc - nové světlo na kolo. Hned po zakoupení jsem ho jel večer ověřit na svou oblíbenou nenáročnou stezku podél Vltavy směrem do Klecan. Při míjení prvního inline bruslaře jsem si vyslechl: "Ču…. jeden, vypni si to světlo!" Pochopil jsem, že toto osvětlení bude na Jihlavskou 24h dostačující…
Letošní příprava byla celkem kvalitní a před závodem jsem měl najeto cca 1700 km. Na loňské Jihlavské 24h jsem najel 252 km (30 kol) a na trati jsem strávil přes 16,5 h. Mým cílem bylo překonat loňský výkon Romana = 268 km (32 kol).
Do Jihlavy jsem se vydal již v pátek 2O.5. před polednem, abych zabral strategické místo pro stan blízko u trati. Cesta po D1 proběhla v celku bez velkých zdržení a na místo jsem dorazil mezi prvními závodníky. Při vjezdu do areálu letního kina jsem byl zastaven místními organizátory s dotazem: "Dáš si rum nebo slivovici?". Volba byla jasná a již mi okénkem auta podávají moravské zlato, které mě okamžitě dostává do příjemné psychické pohody a začínám se na tento prodloužený víkend těšit. Vybírám místo na kempování, stavím stan, jdu na lehký oběd - pravý domácí hamburger s jedním pivem a zaléhám do kempingové sedačky u stanu.
V tomto stavu vyčkávám příjezdu brašuleho Romana.
Okolo 18:00 se již společně vydáváme na obhlídku trati, z loňska ji máme oba ještě v živé paměti a trať doznala pouze kosmetických změn. Trasa mi přišla lehčí než jak jsem si ji pamatoval z loňského závodu. Tento pocit mě ale později při závodě opustil ;o). Na večeři jsme si dali vepřovou krkovici, zalili jsme ji dvěma pivy a již se těšili na koncert skupiny The Tap Tap. Jejich výkon byl famózní, dokonale zapadl do pohodové atmosféry tohoto závodu a ještě více mě psychicky na zítřejší start naladil. Uleháme okolo 23:00 h, abychom naspali nějaký čas do zásoby.
Jirka mladý Megin
Blíže průběh závodu popisuje brašule Roman…
Minulý rok jsme tento závod vyzkoušeli jako test našich fyzických a psychických schopností. Díky atmosféře,organizaci jsme se rozhodli letos znova absolvovat 24 hodinové kroužení po 8km trase.
Já a Jirka jsme se vydali do Jihlavy už v pátek 20.5., a to za kulturou. Večer zde koncertovala kapela The Tap Tap
https://www.youtube.com/watch?v=lHrMnE2PmnE
Dobrá kultura, doporučuji.
Závod startoval v sobotu ve 12.00 hod. z jihlavského náměstí. Našim cílem bylo překonat najeté km z loňského závodu a pokusit se odjet závod nonstop = beze spánku.
Hned od startu jsme nasadili týmové konstantní tempo, odjetá kola k našim jménům rychle přibývala a po první třetině závodu jsme atakovali ve své kategorii první pětku. V podvečerních hodinách mé kolo začalo stávkovat, roztrhl se mi řetěz a Jirka mi poodjel o jedno kolo. Ale ani jemu se nevyhnuly problémy s kolem, ucházela mu vidlice a zadní kolo mu začalo kreslit osmu. Musel s tím zajet v cílové zóně do servisu na vycentrování. Trochu nám to rozhodilo psychiku, ale i tak jsme stále pomýšleli na zlepšování svých umístění.
Sluníčko zapadlo, vše potemnělo a my jsme konečně mohli otestovat pro tento závod nakoupená nová světla, nezklamala. Večerní počasí nám přineslo úlevu od celodenního vedra a mně v zatím dobře rozjetém závodě začalo trápení. V nejnevhodnějším, nejtemnějším místě jsem podruhé roztrhl řetěz. Naštěstí mi Jirka svým výkonným světlem svítil pod ruce při opravě. Řetěz musel mít některé články už poškozeny, protože ke konci kola se mi rozpojil znova. Naštěstí poblíž bylo pouliční osvětlení pod kterým jsem to opravoval, má psychika se propadla k bodu mrazu. Tu noc se mi řetěz ještě několikrát rozpojil, Jirka na mne získal několik kol. Má hlava to vzdala a nohy šlapaly jen tak, nějak automaticky. Kolem 2. ranní hodiny jsme se rozhodli zalehnout na 2-3 hod. Díky svému psychickému rozpoložení se mé tělo nekontrolovatelně třepalo, že jsem nebyl schopný se ani převléct do spacího, nebyl jsem schopný ani se ve spacáku zahřát.
Kupodivu i krátký spánek má regenerační účinek a já ráno vstal s odhodláním závod nějak dokončit.
Jirka mi dal kousek svého náhradního řetězu a vyjel na trasu, já jsem se zatím snažil za denního světla řádně prohlédnout články a opravit řetěz. Nezdárně, poté jsem ho ještě dvakrát nýtoval než začal fungovat, jak měl. Ale má radost z ukončení svých technických problémů byla předčasná. Když jsem se dostával zpět do tempa a snažil se svou ztrátu na bratra minimalizovat, přišel defekt. Duše vyměněna a jede se dál. Do konce závodu zbývá něco přes hodinu, já mám v plánu ještě ujet dvě, tři kola. Těsně před cílem kola jezdíme povolenou zkratkou, technicky náročnějším sjezdem a zrovna v tomto úseku přichází další defekt a naneštěstí mi ještě praskla zadní špice. V servisu ztrácím minimálně 30 minut a stihnu odjet už jen jedno kolo, naprosto zničený a deprimovaný.
Útěchou mi je jen pomyšlení, že jsem si veškeré technické problémy, smůlu snad vybral nyní. Že je to dobrá psychická průprava do nadcházejících závodů a objevení nových ještě nezažitých pocitů.
Přes veškeré problémy zajetý dobrý výsledek s vědomím, že náš výkon může být ještě lepší. Takže příští rok repete a i s PUNKtýmovým technickým zabezpečením.
Roman Megin
Nový PUNK rekord:
Jiří Měchura – 6. místo
Počet kol: 36, Celková vzdálenost: 306 km, Průměrná rychlost: 17.3 km/h, Celkový čas na trati: 17:39:43.27, Celkový čas v depu: 06:07:44.03, Celkový čas závodu: 23:47:27.31
Roman Měchura – 10. místo
Počet kol: 30, Celková vzdálenost: 255 km, Průměrná rychlost: 16.1 km/h, Celkový čas na trati: 15:52:07.79, Celkový čas v depu: 07:37:24.92, Celkový čas závodu: 23:29:32.72
