25.6.2016 Obr Drásal

22.08.2016 21:31

Obra došmatlám... (Roman)

OBR DRÁSAL 177km (převýšení 5432 m)

Na tento den se členové PUNK týmu připravují celý rok a oproti minulým ročníkům organizátoři trasu Obra pozměnili, ztížili.

Náš tým, aby byl konkurence schopný rychlým vytrvalcům ze spřáteleného týmu Vesani, přijal do svých řad super posilu, bývalého závoďáka Martina Běhulu.

Start je v sobotu ráno v 5:30 hod., většina normálních lidí je ještě pod peřinou a čtyři PUNKáči, já Megin, Megin ml., Tomáš a Martin se chystají zdolat tuto výzvu. Dohromady s Vesanama máme bezkonkurenčně nejvyšší zastoupení závodníků na startovní lajně, kéž by i v cíli, a to 7 lidí(v cíli jen 4, z toho 3 PUNKáči).

Já s Jirkou na startu naposled v tomto závodě vidíme Martina, velmi rychle nám ukázal záda, poté ani ta záda :-))

V ranních hodinách km rychle ubíhají, mne se jede skvěle, na Tesáku mám nepatrný náskok na bratra, toho ve sjezdech zpomaluje technický problém, osma na zadním kole. Mou pohodu trochu rozhodí sjezd z Tesáku, zde ztrácím bidon, sluníčko už začíná přitápět,n aštěstí mám na zádech zásobu jak velbloud. Na Kelčském Javorníku pookřívám, mají náhradní bidon, který v následujícím krkolomném sjezdu opět ztrácím. Opět je má psychika zkoušena, mezitím teplota stoupá k tropickým 38°C. Po chvíli šlapání na mne z trasy kyne Vesan Lundys. Ne, není to přelud, v ruce drží ulomené sedlo.

Na další občerstvovačce Lázy beru další bidon a ten už si řádně střežím, je v něm jedna z mála surovin, které můj žaludek při tomto extrému přijímá. Krom čisté vody celou trasu objedu jen na melouny a banány.

Při sjezdu k Jarcové jedu po paměti, staré trase = špatně, ale nejsem zde sám za bloudila. Nějaký čas jsem ztratil, dojel mne i Jirka, aby si při dalším sjezdu přede mnou krásně lehl v přímém přenosu. Měl štěstí, že jsem ho férově objel a nepřejel :-))

Sluníčko už řádně zatápí, na druhé zastávce na Trojáku odstupuje další z Vesanů - Kotel, pro žaludeční problémy. Já odbočuji na nový úsek Obra, směr Vsetín. A zde, za Trojákem, při jednoduchém sjezdu jsem vymyslel nové seznamování s protějším pohlavím :-(  Závodnici přede mnou při sjezdu nechávám poodjed, tzv. si nechávám dosti bezpečnou mezeru. Ovšem jsem nepočítal s tím, že pod kopcem uprostřed cesty zastaví, k tomu jsem musel přeskočit z ničeho nic se přede mnou zírající terénní nerovnost. Kolo ve vzduchu, závodnice přede mnou, ruce na brzdy, kolo na zemi, náraz do jejího zadního kola, já i kolo opět ve vzduchu a za chvíli znova na zemi. Naštěstí jen odřeniny. Kolo na tom bylo hůře, pokřivená patka přehazovačky = do Semetína daleko, terén a kopce jako pr… a mne nefungují nejlehčí převody :-((

Semetín je pro mne vysvobození, zde je i servis kam kolo dávám k opravě, bohužel s tělem to nejde. Své tělo jsem těžce zadřel, na tomto úseku mne předjel PUNKáč Tomáš.

Zde musím poděkovat opatrovníkovy Kedlimu, Vesan startující na dlouhé trase, za obsluhu až pod nos = nošení vody a vody a vody, mezitím co já jsem si nemohoucně polehával, sbíral zbytek sil do pokračování v závodě. Zde své učinkování, trápení v závodě ukončil první PUNKáč, zároveň i poslední, Jirka.

Ze Semetína už to jsou jen dva kopečky, mega kopečky, hřebenovka a cíl. Mezitím dvě občerstvovačky, kde to vypadá jak vojeský lazaret a ne závod. Jakýkoliv kousek stínu obsazen, desítky jezdců polehávajících, já mezi ními. Pro zbytek závodu jsem zvolil taktiku dojet, došmrdlat to do cíle v limitu, což se mi podařilo :-))

Megin.


Musíme si pomáhat... (Jirka)

Letošní Obr nám připravil novou těžší trať a počasí to okořenilo extrémními teplotami, jak výše popisuje Roman. Přidám tedy jen pár střípků, jak jsem to prožíval já.
Start a peloton vyráží v poměrně stravitelném tempu až do Žop. Při vjezdu do terénu se tempo ještě zpomalí, což mi vyhovuje, protože se mi nejede úplně dobře. Můj rozjezd trvá více než 20 km. Pak se pomalu dostávám do tempa, Romana mám stále na dohled... První sjezd z Tesáku, první lupnutí v zadním kole = první vylomená špice. Raději lehce zvolňuji a šetřím svůj stroj. Teplota strmě stoupá, únava rychle narůstá, těžko si na občerstvovačkách vybírám, co jíst. Nemám chuť na nic a ani chleba se sádlem, škvarkami a solí (v teple se jedná spíše o mastný chléb) nezabírá. Únava se naplno projeví při sjezdu na Jarcovou, kde na prašné cestě dělám školáckou chybu, zatěžuji předek a už ležím na boku... V duchu si sprostě nadávám, kontroluji kolo - OK, kontroluji tělo - naražená a odřená ruka a stehno, ale v rámci možností OK. 
Roman ujíždí a já se zbylé kilometry na Jarcovou zbrchávám z tohoto pádu. Na Jarcové dávám delší pauzu a zdravotníci při pohledu na mě vytahují obvaz, dezinfekci a už motají. Dojíždí a odjíždí Tomáš. Vyrážím pár minut za ním, dojíždím závodnici v dresu Petra Čecha a táhnu ji až pod stoupák na Pržno. Tato časovka za Tomášem mě stála dost sil, ale vidina PUNKerské výpomoci ve zbytku závodu mě popoháněla. Ve výjezdu na Pržno Tomáše dojíždím, ale cítím, že zadní kolo drhne o rám (mám na něm osmu). Na vrcholu se tedy s Tomem opět loučím a svěřuji kolo servisákovi - ten dotahuje již tak přepnuté dráty, výsledek neznatelný, ztráta dalších cca 10 min. Přes Troják zpět na Tesák, sjezd a ... další špice praskla a kolo opět drhne o rám. Další cesta na Troják je již ve vedru jedno obrovské trápení. Začíná mi být špatně od žaludku a cítím celkovou slabost. Z Trojáku na Semetín v podstatě jen tlačím a přemýšlím... Začínám mít černé myšlenky, že to dnes nedám a poprvé v kariéře vzdám z vlastní vůle. Singltrek dolů do Semetína mi zvedne morálku a opět začínám věřit. Víra mě ale v zápětí opouští, když dorazím na asfaltku a nohy se v podstatě zastavují, nejsem schopný dojet ani k občerstvovačce, vyklopím se do stínu na krajnici... a volám: "Zuzko, přijeď prosím pro mě, dnes to nedám...". Nasedám a doploužím se k občerstvovačce - byla cca 100 m od místa, kde jsem seděl. Zde lezu pod tekoucí vodu z nainstalované hadice, piju jednu vodu za druhou a čekám. Pomalu dojíždí další trosky závodníků. Zuzka již je zde, nakládám kolo. Přijíždějící závodník se ptá, zda končím. Říkám, že ano, ten odvětí, že teda taky vzdává. Přichází další dva závodníci: "Vezmete nás do Holešova?" Není kam?! "Můžeme aspoň do kufru?" Absolutní zoufalství, po cestě ještě 3x stavíme a Ondra Semerád (jak se jmenoval jeden z usazených v kufru) opakovaně zvrací. Chvíli jsem měl temné myšlenky, že Příště Už Nepojedu... Za rok tě dám Obře!
Závěrem jen perlička, že v cíli se náš tým rozrostl asi desetinásobně dle vyjádření dojíždějících závodníků: "Tak toto již nepojedu...", "Příště už to nejedu...". Vítejte v našem týmu! ;o)
 

VÝSLEDKY PUNK TÝMU celkově (v kategorii) + čas vítěze:

https://sportsoft.cz/OfficialResults/2016/20160625_vysl_drasal_obr_abs.pdf?201606.27.01.15

 

1. (1.) Jobánek Jan    7:52:48,3

41. (21.) Běhula Martin    10:38:08,9 = nový PUNK rekord

93. (30.) Sichálek Tomáš    12:28:32,4

114. (40.) Měchura Roman    13:16:57,2

-- (--) Měchura Jiří    DNF (vzdal na 133. km)

 

Dětské kategorie:

3. Měchurová Dorotka (odrážedla) - krásný finiš a jen 0,3 s ztráta na vítězku

24. Měchura Albert (kluci 8 - 9 let)    12:47,4 min., ztráta na vítěze 3:48,2 min. - velmi náročný závod, Bertík se vydal ze všech sil

 



 

Kontakt

PUNK Tým Praha 6
Česká republika
mechura.zs@atlas.cz