4.7.2015 Obr Drásal (175 km) již podruhé...

27.08.2015 21:54

Jirka Měchura (175 km trasa):

Do letošního ročníku jsem vstupoval s těmito informacemi:

Bratr Megin Roman vyhlásil atak na 11 hod. hranici, ale posléze informoval, že měl zdravotní indispozici, která ho vyřadila z tréninku na 14 dní. V půlce května ujel na Jihlavské 24 h. téměř 269 km a o 16 km mě porazil. Sečteno, podtrženo, čekal jsem vyrovnaný souboj o získání putovního poháru na Obrovi, možná i spurt na cílové pásce...

V sobotu 4.7. jsem vstával za rozbřesku před čtvrt na pět a s vidinou celodenního sezení na kole vydatně posnídal: 3 rohlíky se sýrem a šunkou, hrnec čaje a zakončil jsem to štrůdlem a tvarohovou buchtou. Do kejmlu jsem nalil 2 l vody a do bidonu jonťák. Cestou na start jsem vyzvedl Romana a po krátkém rozjetí jsem do sebe vpravil ještě půlku endurosnacku a takto prežrán a obtežkán v 5:45 vystartoval.

Tempo nebylo nijak vysoké, přesto jsem se lehce propadal startovním polem. Kotel mi ujel asi po 500 m, Roman mě dojel cestou do Žop, to už mě předjel i Pavel Nedvídek a na úpatí Lysiny se přede mě posunul i Rosťa. Nechávalo mě to klidným, z loňska jsem měl zkušenost, že Obr se rozhoduje daleko později...

Při výjezdu na Lysinu jsem měl přesto rozporuplné pocity - nejelo se mi moc dobře. Trochu jsem to přičítal vyšší zátěži na zádech a plnému žaludku. Rozhodl jsem se tedy držet tempo Romana, abych zbytečně neplýtval silami. Zhruba za 1:45 h. jsme společně dorazili na Tesák, dali jsme si jonťák, hrst rozinek a pokračovali dál. Blížil se můj méně oblíbený úsek na Kelčák, ale bez problémů jsem držel tempo a s Romanem se pravidelně střídali. Mé pocity se lepšily a začalo se mi jet dobře. Teplota vzduchu zatím dobrá, navíc jsme se prozatím pohybovali spíše v lese. Sjezd z Kelčáku byl značně rozbitý a navíc nás brzdili pomalejší závodníci - jeden takový se mi stal osudným a tak jsem si ustlal mezi kameny. Naštěstí v malé rychlosti a následky na těle i kole nebyly téměř žádné. Zdržení minimální a po chvíli opět dojíždím Romana.

Občerstvovačku na Lázech projíždíme a všímám si, že jsme zde předjeli Pavla. Trochu déle zastavujeme až na Jarcové, kde jím do zásoby chleba se sádlem a se škvarky, dále sýr, salám, meloun a hlavně spoustu vody - slunce už svítí plnou silou a teplota rychle stoupá. Od této chvíle v podstatě pravidelně měním na každé občerstvovačce bidon. Pod Pržno jsme dorazili asi v 6ti členném vláčku, ale vzhůru po rozpáleném asfaltu už stoupá každý za své. Ve druhém okruhu zde teplota na slunci přesáhla 50 stupňů a asfalt tekl...

Cesta na Troják utekla rychle, pomohly tomu i nově vyasfaltované úseky. Jede se mi velmi dobře, zatím bez křečí, bez žaludečních problémů (po loňských zkušenostech jsem si dával velký pozor na jídlo a celou trasu absolvoval na chleba se sádlem, proloženo sem tam endurosnackem, případně carbonexem).

Do druhého kola vyjíždíme stále společně s Romanem, na Tesáku předjíždíme Rosťu a já se snažím zjistit, jak je na tom bratr. Vypadá dobře, blížíme se opět k Prženskému kopci. Roman se stále drží dobře, nesnažím se ani nastupovat (loni jsem ho zde utrhl), cesta do cíle je ještě dlouhá a nechci jet sám.

Zdání však klame, Roman se cestou na Troják dostává do těžké krize, zničehonic zjišťuji, že za mnou není. Na Trojáku mám k dobru asi 10 min. Vidina obhajoby loňského vítězství nad bráchou mě žene vpřed. Pardus pokorně vytláčím, abych pošetřil síly na závěrečné dva kopce do Horní Vsi a na Hrubou Malíkovou. Cestou předjíždím jezdce z kratších tras i tři Vesany (postupně Haju, Beckhama a Hrocha).

Při sjezdu z Lysiny si dávám velký pozor na defekt... Ten jediný by mohl ještě ohrozit atak na můj osobák na této trati. Do cíle přijíždím s výbornými pocity (na trase jsem neměl žádnou krizi) a lehce uvařen - hned za cílovou čárou jsem kopl na ex půl litru malinovky. To už přibíhá Zuzka s dětmi a velkou gratulací, že jsem to ve zdraví přežil. Čas není tak důležitý, ale 11:19 hod. velmi potěšilo.

Jana Sucháčková (53 km trasa):

I když jsem jela prcka Drásala, pro mě to byl obří závod. Znamenalo to pro mě mnohem víc. Nejen, že bylo docela parno (bonus pro můj zadek), ale i mé tělo mi celý závod ukazovalo, že jsem si zapomněla vyměnit baterie (zjevně jsem neměla Duracell).  Když je Vám od začátku závodu tak, že se modlíte " Ať už vidím zámek, ať už vidím zámek....", trpíte samomluvou, hekáte tak, že děsíte okolní zvěř a ještě k tomu 2x pokřtíte rodnou zemi, jste rádi, že dojedete vůbec do cíle. A to, že jsem dojela ještě v limitu, je pro mě ten největší úspěch. Na konci závodu jsem sice vyřkla onu PUNK větu, ale teď už zase přemýšlím nad dalším závodem.....

Díky za podporu kluci!!!

Výsledky:

175 km
1. Jobánek Jan (Superior Rubena Tým) 7:37:44,6 hod.
34. Koplík Martin (Vesani.cz) 10:06:18,6 hod.
75. Měchura Jiří (PUNK Tým) 11:18:58,3 hod.
95. Burda Rosťa (Vesani.cz) 12:02:07,6 hod.
98. Měchura Roman (PUNK Tým) 12:10:37,6 hod.
103. Nedvídek Pavel (Vesani.cz) 12:27:33,1 hod.
 
53 km
1. Beneš Jan (Cyklosport pit-stop) 2:19:58,7 hod.
5. Hapalová Iva 2:23:00,9 hod.
385. Sucháčková Jana (PUNK Tým) 4:32:58,9 hod.
 
Kompletní výsledky ZDE

Kontakt

PUNK Tým Praha 6
Česká republika
mechura.zs@atlas.cz