Rohálovská 50

Můj milý deníčku, 30. 4. 2016 se konal jeden z mých oblíbených závodů a nutno podotknout, že letos jsem se na něj těšila o víc, když jsem zjistila, že tam bude … „Bond, James Bond“. Vetřela jsem se i nenápadně do zákulisí, abych jej viděla. Největší problém byl v tom, že pořadatelé uveřejnili, že za každého, kdo pojede ve stylu Jamese Bonda, přispějí na koupi inkubátoru novorozenecké oddělení, což je sice krásná věc, ale jak mám najít toho pravého Jamese?  Říkala jsem si, že ho aspoň uvidím na startu. On samozřejmě startoval z první „lajny“ a já se musela mačkat někde daleko v davu. Tlačila jsem se k němu, ale zastavil mě nějaký kladivoun… prý Rocky … že si mám počkat. Začala odpočítávat minuty do startu. Bummm padlo 12:30 a výstřely oznámily start závodu… Najednou se začal zrychlovat tep a já šlápla do pedálů. První kilometry utíkaly rychle. První zkouška padla docela brzo, a to vyšlapat kopec u Pacetluk.  A pak už to jelo Karlovice, brod č. 1, kaňon, Želkov, brod č. 2 a pak závěrečné stoupání do Prusinovic. Celkem mi to trvalo, protože jsem v tom rozrušení, že uvidím Jamese, zapomněla pojíst, ale i tak jsem si zlepšila čas. Co dodat… snad už jen Příště už nepojedu (tak pomalu).

Mamut

Mamut….. a to je výzva, řekla jsem si. Přece jen zdolat tu chlupatou obludu to už musím být kurňa lovec… Řekla jsem si, že u toho nesmím chybět. Vydala jsem se tedy jako jediný zástupce PUNK týmu na start cesty do pravěku. Závod byl rychlý a nasazené tempo vysoké.  Hm, tolik nadšenců… ten Mamut asi prchá rychle.  Závod se prve zdál nepříliš náročný, ale vzhledem k tomu, že několik dní pršelo, jindy nepříliš náročný terén se proměnil občas i v neprůjezdný terén a hold muselo se i tlačit… Závod byl ale i tak pěkný a až na 3 špatně značené úseky (díky, kterým jsem bloudila a přišla i o lepší umístění) se mi to docela líbilo a budu uvažovat, zda ho zařadit do svého plánu akcí na rok 2017. Mamuta jsem sice nechytila, ale zato rýmu jo, protože jsem cestou trošku zmokla, ale lepší něco než nic. :D

Night Suicidal Trophy

A už je to tady. Závod, do kterého jsem se připletla náhodou, ale nakonec velmi ráda. Do poslední chvíle jsem byla napjatá a v očekávání co přijde. A že jsem se měla na co těšit! Pořadatelé vám totiž trasu prozradí až hodinu před samotným startem…. Opravdu se snažili a vymysleli nám zajímavou trať z Buchlova do Bučovic. Cestou jsme museli projet 5-ti kontrolami. Tu první jsme hnedka minuli (díky čemu jsme dostali dvě trestné hodiny a skončili jsme ve svojí skupině poslední), to nám však radost a nadšení nezkazilo. Akce se koná celý víkend. Druhý den vás čeká vyhlášení, parádní grilovačka a nakonec velká večerní pařba. Byla to super výzva jet podle mapy 66 km v noci. Tedy pokud jste nebloudili tak jako my a najeli si o pár (možná i desítek) km víc než my.  I tak to byla bezva zkušenost při nočním závodu. Tak doufám, že mi do toho nic nevleze a já se příští rok zase zúčastním. Byla to fakt parádní jízda. Vřele doporučuju.