OBR DRÁSAL (5.7.2014), 175 km, 5088m převýšení

05.07.2014 21:08

Letošní sezónu jsem zahájil na snowbajkovém kempu s Honzou Kopkou v Jizerkách. Odjížděl jsem z něj dobře nastartován na letošní sezónu. Pak přišel zlom, trénink byl odsunut na druhou kolej, má předsevzetí se ztrácela v mlze (neúčast na Jihlavské 24 hodinovce atd.). Vyhlášení Obra se pro mě tedy stalo novým hnacím motorem. Zprvu jsem si říkal, že ho projedu i bez naježděných kilometrů, ale časem se ve mně probouzel závodní duch, který byl v závěru přiživován tipovačkou na stránkách Vesanů. Asi měsíc před startem jsem se snažil najet několik delších tras a to se mi podařilo. Do Obra jsem vstoupil s najetými 2300 km (především sólo jízdy po silnici).

A už jsem na startu, ráno na náměstí pohodová atmosféra, nervozita minimální, cítím se celkem dobře, psychicky si věřím. Je odstartováno, startovní pole se nezvykle rychle rozjíždí (počet závodníků nepřesahuje 150). Před sebou vidím Kotla a Pavla a držím se jich až do Žop – zásluhu na tom má ale především zaváděcí vůz, který udržuje relativně přijatelnou rychlost celého balíku. Na Lysinu vyjíždím svým tempem a postupně mě předjíždí Lundys i Rosťa. Malinko znervózním, ale jejich tempo neakceptuju, jsem si vědom délky závodu. Sjezd z Lysiny na Rusavu se však stává noční můrou. Přední brzda jde až na doraz bez sebemenší odezvy, minerální olej z brzdy vytekl – sjíždím tedy pouze na zadní. Přemýšlím co dál, hrozím se sjezdu z Hostýna, to bych na jednu brzdu dával s obtížemi. Tvář Beckhama na Rusavě mi vlila život do žil. Rychle otvíráme naši servisní tašku, lovíme minerální olej a začínáme odvzdušňovat (Beckham poprvé a já podruhé v životě). Společně ale brzdu za 15 minut zprovozňujeme. Z Rusavy vyrážím po 6. hodině ráno naprosto osamocen a hledám motivaci, proč pokračovat dál – říkám si aspoň dojet Haju! Do pedálů se tedy začínám opírat více než jsem původně chtěl a začínám dojíždět a předjíždět jednoho závodníka za druhým. Ještě v prvním kole předjíždím Kedliho a od Beckhama mám postupné informace o tom, že se mi daří sjíždět i ostatní. Když na Jarcové slyším, že na bráchu mi chybí asi 2 minuty, jako by do mě vjela nová energie! Trvalo to ale ještě téměř 50 km než se přede mnou postupně zjevili Haja, Pavel, Rosťa a před Lázy ve 2. kole nakonec i brácha. Cítil jsem se velmi dobře, nohy jely výborně, žádná křeč a zatím ani únava. Zkusil jsem tedy při výjezdu na Pržeňský vrch za to trochu vzít a získal zhruba 2. minutový náskok na bráchu. V tom okamžiku jsem si řekl, že je zlomený a u mě trochu klesla motivace – Lundys přede mnou v nedohlednu a já neměl s kým bojovat. Taky mi začalo být trochu zle od žaludku, měl jsem problémy pozřít víc jak půlku chleba, o různých energetických gelech nemluvě, na to jsem neměl ani pomyšlení – tak jsem aspoň dost pil. Ve výjezdu z Rusavy jsem předjel Kasiho a v Horní vsi jsem narazil na Hrocha. Chvíli jsme pokecali a něco se občerstvil, když v tom se objevil brácha. V duchu jsem si řekl, že jsem to lehce podcenil, na nic nečekal a ihned vyrazil vstříc poslednímu výjezdu směrem k Hrubé Malíkové. Hned odspodu jsem jel podlahu a sledoval dění za sebou – v duchu jsem si říkal, že musím být bráchovi z dohledu, jinak pro něj budu jako štvaná zvěř. Podle toho, jakým tempem jsem předjížděl závodníky z kratších tras, jsem začínal věřit ve 3. místo v našem minizávodě. Do cíle přijíždím v naprosté euforii a asi 9 minut před bráchou. Pocity jsou nádherné, povzbuzování v zámecké zahradě mě dojímá a žene ještě vetší rychlostí vpřed. Po dojezdu se cítím překvapivě dobře, až na žaludeční problémy. Nemám chuť na jídlo, na pivo a jen silou vůle do sebe něco nasoukám.

Děkuji všem Vesanům za zvýšení motivace pro závod a Beckhamovi za perfektní servis a podporu v průběhu závodu. Dva dny po závodu již koumám a přemýšlím, jak příští rok více zavařit Kotlovi pod kotlem... ;o)

 

Výsledky:

Jirka Měchura 11:30:50,8 hod.; celkově 84., v kategorii 24.

Roman Měchura 11:39:58,6 hod.; celkově 85., v kategorii 25.

Kontakt

PUNK Tým Praha 6
Česká republika
mechura.zs@atlas.cz