Rallye Sudety 20.9.2014 - bahenní lázně

24.09.2014 23:11

Letos jsem oproti minulým sezonám absolvoval méně závodů, proto jsem přípravě na Rallye Sudety věnoval náležitou pozornost. Po Obr Drásalovi šlo o druhý vrchol sezony a mým cílem bylo pokořit čas 7:26 hod. = rekord, který zde držím…

Do Teplic nad Metují jsem se vydal v pátek 19.9. se zastávkou v Hradci Králové, kde jsem vyzvedl rodiče, kteří cestovali vlakem. V Hradci se hrálo zrovna prestižní utkání v hokeji s odvěkým rivalem z Pardubic. Okolí vlakového nádraží proto vypadalo, jako by zde měli policajti XXVIII sjezd. Projetí pěší zóny policajtům přímo před nosem nezůstalo bez následků a byl jsem ihned majáčkem zastaven. Pokutu ve výši 2 tis. Kč jsem odvrátil briskním dotazem: „Kudy prosím na Náchod?“ Zbytek cesty již proběhl bez komplikací a po registraci jsme se ubytovali, jak již je naší tradicí, v kempu Bučnice. Letos jsme zde byli ve složení – závodníci: Jirka Měchura, Roman Měchura, Tomáš Sichálek a Pavel Kolář. Doprovod nám dělali Eva Měchurová, Jana Sucháčková a Alena a Jura Měchurovi.

Budík nám ráno zvoní v 5:50, oblékáme se a za příjemné teploty okolo 10 °C vyrážíme do 2,5 km vzdálených Teplic nad Metují na bajkerskou snídani. Jediná věc, která kazí téměř idylické ráno jsou obrovské kaluže, které značí, že po noční průtrži bude trať značně promáčená. Rozhoduji se tedy ponechat na kole blatníky, i když to vypadá značně nezávodně a nePUNKersky, ale dávám přednost suchu v „plíně“…

Po snídani se stavíme zhruba do poloviny asi 700 členného startovního pole. V 8:00 je odstartováno a balík se dává pomalu do pohybu. Po startu se jede zhruba 4 km po asfaltu do táhlého kopce a je tak dostatek času na předjíždění. Cítím se dobře, nohy jedou, proto za sebou nechávám Pavla, Romana i Tomáše. Po přejezdu do terénu v okolí Adršpachu mě Tomáš dojíždí a jedeme společně. Naše obavy se zde začínají potvrzovat, terén je značně podmáčený a převody hned od prvních kilometrů dostávají zabrat. Technický stav kola se rychle zhoršuje a já si poprvé říkám, jestli by to nebylo lepší zabalit zavčasu, dokud kolo ještě není totálně zdevastované. Pokud by se funkčnost měla zhoršovat tímto tempem i nadále, dál jak na 40. kilometr se nedostaneme. Závodní srdce mi ale velí pokračovat. Ve sjezdu okolo 20. km již přes zcela zablácené a zamlžené brýle nic nevidím, proto raději zastavuji a schovávám je do batohu. V tom okamžiku mi Tomáš poodjíždí. Pokouším se ho dojet, ale v následujícím výjezdu před Vernéřovicemi zjišťuji, že nejmenší převodník je nepoužitelný, řetěz se seká tak, že neudělám ani jednu otočku. Opakovaně z kola slézám a snažím se vše omýt jonťákem z bidonu a řetěz rozhýbat. Ztrácím další drahocenné minuty a dojíždí mě i Roman. Zjišťuji, že se mi dnes tento nejlehčí převodník zprovoznit nepodaří. Zhruba dalších 5 kilometrů se s tímto stavem srovnávám, přemítám, zda je vůbec možné Sudety na takto těžké převody ujet… S rekordním časem se nadobro loučím… Beru to vše pozitivně a říkám si, že si aspoň vyzkouším jaké to je jezdit převody 2 x 10 (v mém případě tedy 2 x 9). Jako motivaci si dávám dojet Tomáše – odhaduji, že by mohl být tak 10 min. přede mnou. Romanovi opět ujíždím a s postupem času zjišťuji, že převody jsou zatím dostačující – aspoň se do kopců tolik neloudám ;o).

Broumovské skály nechávám za zády a mezi Božanovem a Machovem (cca 60. km) poprvé pociťuji následky šlapání na těžko. Náznaky křečí zaháním ampulí Magneslajfky – zabrala okamžitě a můžu tak i nadále pokračovat ve stejném tempu. Držím se stále stejné skupiny bajkerů, alespoň tak odhaduji, protože všichni již mají stejnou barvu dresu i kola – šedou. Za Machovem následuje asi 15 km klidnější úsek a trasa pokračuje dále k  obávanému úseku Hvězda (92. km). Letos tento sjezd jelo snad pouze 10 cyklistů a při pohledu na oranici mezi skalami a schody se tomu vůbec nedivím. Mezi těchto 10 bláznů se neřadím a poklidně ji scházím. Dole mi asi popáté padá již značně pochroumaný přední blatník, tak ho zde zanechávám jako cenný suvenýr pro přihlížející krvelačné diváky. Zhruba na 100. kilometru nás čeká překvapení - pořadatelé letos zařadili novou sjezdařskou vložku po louce, kterou jsem si soukromě nazval „skokanský můstek“. Při pohledu dolů se mi vrací vzpomínky na lyžařskou oblast Risoul a pohled do chřtánu rychlostní sjezdovky na jeden letmý kilometr. Po projetí / projití zhruba 300 bajkerů přede mnou se dolů vrhne pouze jedinec se sníženým pudem sebezáchovy.  Pokračuji ve zdraví dále, na občerstvovačce v Pěkově u Police nad Metují dělám větší revizi a opravu kola – myji ho hadicí a mažu převody. Dvojí výjezd na Ostaš je sice stále na těžké převody, ale výrazně lehčeji a bez doprovodných chrastících zvuků. Při následném výjezdu z Dědova (106. km) chytám druhý dech a v závěru ještě několik závodníků předjíždím.

Se svým výkonem jsem ve finále spokojen. Myslím si, že za těchto podmínek a s tímto technickým stavem kola, jsem dnes na lepší čas neměl. Jen v cíli nechápu, jak v tomto bahně mohl Boudný celou trasu proletět ve vítězném čase pod 4:50 hod. (průměrná rychlost 23,8 km/h!?).

Jirka Měchura

Video na ČT SPORT:

https://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10110938667-cyklistika/214471291085013-m-cr-2014/

Statistika:

 

736 přihlášených na 115 km trať

49 neodstartovalo (6,7 %)

106 nedokončilo (14,4 %)

581 dokončilo (78,9 %)

 

1.         Boudný Pavel             4:49:58 hod.

294.     Sichálek Tomáš          7:54:13 hod.

322.     Měchura Jiří                8:09:23 hod.

471.     Měchura Roman         9:29:43 hod.

512.     Kolář Pavel                 9:59:38 hod.

 

Kompletní výsledky ZDE.

Kontakt

PUNK Tým Praha 6
Česká republika
mechura.zs@atlas.cz